Klub vojenské historie

Zdroj: wikipedia

československý armádní sbor byla jednotka československé zahraniční armády bojující ve druhé světové válce na východní frontě po boku Rudé armády.


Vznik vojenské jednotky v Sovětském svazu za 2. světové války má svůj prapůvod již v roce 1939, kdy po okupaci lt Čech a Moravy a vzniku Slovenského státu odešlo několik stovek vlastenců ilegálně do Polska. Zde však byli přijati chladně, postoj polské vlády k nim se změnil až po napadení Polska nacistickým Německem. Československý legion byl zasazen až v závěrečné fázi bojů a po porážce Polska ustoupil do SSSR. Tam byli internováni a část se ocitla dokonce v sovětských gulazích. Díky intervenci exilové vlády v Londýně se podařilo část československých vojáků přemístit roku 1940 do Francie, kde měli bojovat proti Němcům. V druhé polovině roku 1941 po napadení lt Sovětského svazu nacistickým Německem se začala měnit situace zbylých vojáků. Českoslovenští komunisté, kteří byli v sovětském azylu i samotné vedení legionu pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, přimělo sovětskou vládu, aby schválila vznik československého zahraničního vojska na jejím území. Počátkem roku 1942 se v uralském městě Buzuluku začala formovat jednotka, která měla být základem nové československé armády. Kromě vojáků z československého legionu se do ní hlásili českoslovenští občané, žijící v lt SSSR, slovenští zajatci a přeběhlíci, původně bojující v slovenské armádě proti SSSR, později i volyňští Češi. Málo se již ví o tom, že většina z prvních 900 vojáků, kteří se do útvaru přihlásili, byli českoslovenští Židé (viz Erich Kulka). Jednotka formálně podléhala čs. vojenské misi pod velením plukovníka (později generála) Heliodora Píky, ale celou dobu války byla předmětem politického boje mezi exilovou londýnskou vládou a exilovým vedením KSČ, jejímž představitelem byl Klement Gottwald.

V březnu 1944 byla brigáda přemístěna na žádost Ludvíka Svobody do lt Rovna, které bylo střediskem Volyňských Čechů. Zde byl vyhlášen nábor, do kterého se přihlásilo přes 12 tisíc dobrovolníků, z toho na 600 žen. V dubnu lt 1944 shlédli její příslušníci ruiny Českého Malína, jehož české obyvatelstvo bylo zmasakrováno rok předtím německými okupanty. Českoslovenští vojáci tento lt nacistický zločin zdokumentovali a dle názvu obce byl pojmenován jeden z čs. tanků. Koncem dubna se brigáda s dobrovolníky přemístila do prostoru Černovic, kde probíhal intenzívní výcvik. Zařazením nováčků do armády tak vznikl První československý armádní sbor v SSSR, který byl doplněn jednak o dobrovolníky z Volyně a z Podkarpatské Rusi, jednak o čs. občany, kteří se již zotavili po propuštění ze sovětských lt gulagů. Součástí sboru byla i 2. paradesantní brigáda, která byla vycvičena v městě Jefremov a která vznikla převážně z První slovenské pěší divize, která bojovala proti lt SSSR, avšak v říjnu 1943 přešla k Rudé armádě. V létě lt 1944 se 1. československý armádní sbor skládal ze 1. a 3. pěší brigády, 2. paradesantní brigády, tankové brigády, pěti dělostřeleckých pluků (z toho dvou smíšených pluků o jednom oddíle houfnic a dvou oddílech těžkých minometů, dvou motorizovaných protitankových pluků a 5. sborového pluku těžkého dělostřelectva) a dalších podpůrných jednotek: protiletadlových oddílů, 3 ženijních praporů, 4 spojovacích praporů, jezdecké čety atd. Jeho velitelem se stal generál Kratochvíl, kterého jmenovala čs. vláda ve Velké Británii. Základem sboru byla 1. brigáda, jejímž velitelem zůstal generál Ludvík Svoboda. Brigáda se skládala ze 2 pěších praporů, praporu samopalníků a podpůrných jednotek. Neshody mezi velením a čs. exilovou vládou v Londýně pokračovaly, a to dokonce i kvůli takovým malichernostem, jakou bylo např. převléknutí čs. vojáků do nových uniforem. Podstatnější spor se vedl o to, zda se na osvobozeném území má vyhlásit všeobecná mobilizace do čs. armády, nebo se má z nově naverbovaných vojáků doplňovat a případně rozšiřovat stávající armádní sbor, případně vytvářet zcela novou vojenskou organizaci podřízenou Slovenské národní radě.

Při osvobozování Moravy a Slezska hrály v Ostravsko-opavské operaci, důležitou roli i složky 1. čs. armádního sboru, jimiž byla 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR a 1. československá smíšená letecká divize v SSSR. Dne 15. dubna překročili českoslovenští tankisté česko-slovenskou hranici a pokračovali v bojích na území Moravy a lt Slezska až do počátku května 1945.

4. května 1945 osvobodily 1., 3. a 4. brigáda čs. armádního sboru, které se probily ze Slovenska, za účasti místních partyzánů město Vsetín. Po té pokračovala čs. vojska dvěma proudy směrem k Hulínu, Kroměříži a Kojetínu. Při bojích s Němci byla podporována partyzány i obyvatelstvem, které povstalo proti německé okupaci. Dne 7. května se uskutečnil poslední větší boj – bitva o Břest. Svoje tažení skončily československé oddíly 8. května 1945 u obce Pivín u Prostějova.

Ještě po oficiální kapitulaci Německa pomáhaly čs. jednotky čistit území od nepřátelských vojáků, kteří neunesli hořkost porážky a pokračovali v boji. Dne 10. května dorazily první čs. jednotky do Prahy a 17. května se konala v Praze přehlídka čs. vojsk. 1. československý armádní sbor vzrostl při osvobozování Československa o nové síly, přičemž v jeho složkách působili zmobilizovaní vojáci i partyzáni, takže na konci svého poslání čítal šedesát tisíc mužů.

Předseda klubu

Miroslav Kosťun
Mail: kkernn@seznam.cz
Tel.: +420 608 630 726

Členové klubu

Místopředsedové klubu:
David Dvořák
Jiří Kocourek

Členové klubu:
Adriana Kosťunová
Karel Kolman

David Dvořák ml.
Bc. Pavlík Lukáš

Mgr. Jakub Vodolán

Stálý host klubu:

Eliáš Petr


Čekatelé na členství klubu:


Spřátelené weby