Klub vojenské historie

 Československá armáda se vytvářela v letech 1918 až 1920 z bývalé rakousko-uherské armády a z československých legií v Rusku, Francii a Itálii. Spory o státní hranice a válka s Maďarskem vznikající armádu značně zatěžovaly a teprve po uklidněné situace bylo možné v roce 1920 přistoupit k tzv. unifikaci, spočívající ve sloučení domácího a zahraničního vojska. Unifikace skončila v roce 1922 a československou armádu v míru tvořilo 12 pěších divizí, 2 horské brigády a 3 jezdecké brigády, početní stav byl asi 150 000 mužů. Vojenská služba trvala 24 měsíců, od roku 1924 jen 18 měsíců. Celkovou připravenost k boji prověřila částečná mobilizace v říjnu 1921 proti Maďarsku.
Významnou úlohu při formování československé armády v 1. polovině 20. let sehrála francouzská vojenská mise, jejíž příslušníci obsadili vysoké armádní funkce. V této době byly uzavřeny spojenecké smlouvy s Francií proti Německu a s Jugoslávií a Rumunskem proti Maďarsku. Od poloviny 20. let nastoupili na nejvyšší místa v armádě českoslovenští generálové a vliv francouzské vojenské mise poklesl. Prvním československým náčelníkem hlavního štábu se stal generál Jan Syrový. Koncem 20. let začal vývoj armády stagnovat v důsledku odzbrojovacích snah v Evropě a snižování vojenských výdajů. Nejhorší situace byla v době velké hospodářské krize na začátku 30. let.
Skupina důstojníků Hlavního štábu proto připravila plán zásadní reorganizace a modernizace armády. Brzy nato došlo k personálním změnám ve velení armády a novým náčelníkem Hlavního štábu se stal generál Ludvík Krejčí. Pod jeho vedením byl plán reorganizace a modernizace postupně realizován. Podařilo se zavést dvouletou vojenskou službu, zvýšil se počet pěších divizí, byly reorganizovány jezdecké a horské brigády a zavedena velitelství sborů. V roce 1935 byla zahájena výstavba stálého opevnění, které mělo v případě války snížit početní převahu protivníka. Pozornost byla věnována také motorizaci, rozvoji letectva, tanků, protitankové obrany apod. Po uzavření spojenecké smlouvy v roce 1935 byla zahájena spolupráce se Sovětským svazem.
Také politické vedení státu začalo armádu více podporovat. Hlavní zásluhu na tom měl nový československý prezident Edvard Beneš, který se intenzivně zajímal o vojenské záležitosti a prosadil, aby vojáci dostali požadované finanční prostředky. Prestiž armády ve veřejnosti stále rostla. Vojenské výdaje se postupně zvyšovaly, koncem 30. let dosáhly asi 8% hrubého domácího produktu.
Začátkem roku 1938 byla reorganizace československé armády ukončena. V míru se skládala ze 7 velitelství sborů, 17 pěších divizí a 4 rychlých divizí. Početní stav armády byl více než 200 000 mužů. Rok 1938 byl charakteristický zintenzivněním veškerých příprav na hrozící válečný konflikt. V květnu 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace a v září 1938 všeobecná mobilizace. Mobilizovaná československá armáda se skládala ze 14 velitelství sborů, 37 pěších divizí, 4 rychlých divizí a měla ve zbrani asi 1 100 000 mužů. Její výzbroj tvořilo asi 2 300 děl, 350 tanků a 950 letadel. Hlavním velitelem mobilizované armády se stal generál Ludvík Krejčí.
Po přijetí podmínek mnichovské dohody čtyř mocností 30. září 1938 byly pohraniční oblasti Československa postupně předány Německu, Polsku a Maďarsku. Armáda se podílela na evakuaci těchto oblastí a zajištění nových státních hranic. V této době se mnohokrát střetla s nepřítelem, především na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Do konce roku 1938 proběhla demobilizace a armáda se vrátila k mírové organizaci. V důsledku nové politické situace se uvažovalo o zmenšení armády, ale k tomu už nedošlo.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 musela být armáda rozpuštěna. Ještě předtím však úspěšně bránila Podkarpatskou Rus proti maďarskému útoku a jedna malá jednotka se postavila německým okupantům. Po likvidaci armády se řada jejích příslušníků zapojila do domácího nebo zahraničního odboje a často i za cenu vlastního života bojovala za osvobození své země.
Československá armáda se po těžkých začátcích stala dobře vycvičenou a vyzbrojenou armádou, která v roce 1938 patřila k nejlepším v Evropě. Její výzbroj až na výjimky byla domácího původu a vyráběly ji známé české zbrojovky. Velitelský sbor tvořili bývalí příslušníci československých legií v Rusku, Francii a Itálii, které doplňovali důstojníci převzatí z rakousko-uherské armády a také již absolventi československých vojenských škol. Zvláště mezi generály měli legionáři vysoké zastoupení a zastávali prakticky všechny nejdůležitější funkce v armádě. Díky své legionářské minulosti získali cenné bojové zkušenosti z pohyblivých bojů ve složitých geografických i klimatických podmínkách.
Plány vedení války odpovídaly velikosti státu a jeho spojeneckým závazkům. Ve 20. letech, kdy bylo za hlavního protivníka považováno Maďarsko, převažovalo útočné pojetí. Od 30. let, kdy se hlavním protivníkem stalo Německo, se prosadila obranná koncepce, aniž by se však rezignovalo na útočné akce. Postupně se formovala samostatná československá vojenská doktrína, založená na pružné obraně a organizovaném ústupu před silnějším protivníkem

Předseda klubu

Miroslav Kosťun
Mail: kkernn@seznam.cz
Tel.: +420 608 630 726

Členové klubu

Místopředsedové klubu:
David Dvořák
Jiří Kocourek

Členové klubu:
Adriana Kosťunová
Karel Kolman

David Dvořák ml.
Bc. Pavlík Lukáš

Mgr. Jakub Vodolán

Stálý host klubu:

Eliáš Petr


Čekatelé na členství klubu:


Spřátelené weby