Klub vojenské historie

Datum a místo konání: 26.1.2013 Army Park Ořechov u Brna
Rekon
strukce bojů v Maďarské kapse v lednu roku 1945.

Zúčastňení: Miro Kosťun, Tomáš Strnad, Radek Strnad, Josef Sláma

Náš klub byl pozván na bojovou ukázku, která se konala ve vojenském areálu v Ořechově u Brna. Měli jsme zde sehrát jednu z mnoha bitev v Budapešťském kotli, který sevřela Rudá armáda 26. prosince 1944 kde uvízlo na 80 000 německých a maďarských vojáků. Adolf Hitler se rozhodl, že maďarské hlavní město Budapešť musí být bráněno do posledního muže, aby zabránil rozpadu jižního křídla východní fronty. Z tohoto důvodu započala
1. ledna 1945 operace Konrád. Naše mužstvo klubu zde bylo za Rudoarmějce a představovalo zde trestný oddíl Rudé armády takzvaný Strafbat, který měl krýt průzkum rumunských vojáků pomocí pušek a kulometu.
    Vyrazili jsme v sobotu časně ráno, jelikož byl v pátek problém s ubytováním. Někdy kolem osmé jsme byli na místě a začali se strojit a připravovat na akci. V 9:30 byl nástup na velkém place, kde byla polní kuchyně i hospůdka. Zde jsme všichni odpochodovali jedno kolo, a my rudí jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina se šinelem(tj. s kabátem) a skupina druhá s tělogrejkami ( tj. s prošívanými vaťáky). V tu chvíli jsem měl obavu, že už kluky neuvidím. Z velitele akce šel docela strach a jak tam tak na nás řval ty ruské povely, připadal jsem si jak před opravdovým bojem. Po rozdělení jsme se postavili do trojřadu a v tvarové formaci jsme poslechli slova k akci od pánů pořadatelů. Stáli jsme zde všichni. Na jedné straně byli kluby představující německou a maďarskou armádu, na straně druhé spolu s námi kluby představující rudou i rumunskou armádu, a tak jsme na sebe zírali, kdo je jak vystrojen. Poté jsme se rozpustili a měli trochu volna. Mezitím německý komandér trénoval své německé druhy a my se trochu porozhlédli po areálu. Dali jsme si s klukama horký čaj a šli se pomalu dostrojovat. Jelikož jsme měli být po boku Rumunů a krýt jejich průzkum, tak jsme si to šli nacvičit na připravené bitevní pole. Zkusili jsme si, jak se budeme přesouvat a kde se budeme krýt. Miro s Tomášem měli na starost kulomet MG42 a já s Radkem jsme měli pušky Mosin 1891. Hned jak jsme docvičili, šli jsme si dát opět horký čaj. Jelikož byl všude sníh a my se dost váleli, tak jsme byli v okamžiku mokří. Čaj v sedmistupňovém mrazu nebyl vůbec od věci. Hodina H se pomalu blížila a Miro nechtěl nechat nic náhodě. Rozhodli jsme se, že před akcí vyzkoušíme jak bude střílet kulomet, abychom předešli případným komplikacím v boji.
    Těsně před začátkem akce jsme se seřadili na place za kopcem, odkud pozorovali bojiště návštěvníci. Začaly se ozývat první výstřely a my věděli, že za chvilku je řada na nás. Rumuni vyrazili vpřed na průzkum a my je museli následovat, protože byli odhaleni, následně i pod palbou nepřítele. Cesty zpět již nebylo, poněvadž v týlu již čekal kulomet NKVD, který ustupující vojáky nestrpěl. Naše trestné družstvo zaujalo pozici v jámě po výbuchu dělostřelecké přípravy a sledovali jsme, jak rumunský oddíl postupuje kupředu k jednomu pobořenému domku. Pro jejich krytí jsme vystříleli pár rán z pušek a následovala i dávka z kulometu na nepřítele. Bitva tak pro nás začala. Nemohli jsme se na místě zdržovat moc dlouho, museli jsme udržovat kontakt s Rumuny. Ruští velitelé zvolávali: „V PERJOD !“. Všechno kolem nás bouchalo, střílelo se a křičelo se, jako na opravdovém bojišti. Podnikli jsme pár přesunů doprostřed pole a do bitvy vstoupila naše hlavní úderná síla. Slyšeli jsme burácet motor, skřípat pásy a pak nás ohlušila rána z kanonu. Tank T-34 přijel na pomoc Sovětským útočníkům. To bylo něco, sledovat toto ocelové monstrum jak si razí cestu vpřed. Ale moc dlouho se na bojišti neohřál. Stihl ještě vypálit dvě salvy a koupil to pancéřovou pěstí. Začalo se z něj kouřit a situace se pro nás začala zhoršovat. Němci s maďarama začali získávat převahu a nám začala docházet munice. Nepřítel se dostal s obrněným transportérem k nám do týlu a situace tak pro nás byla bezvýchodná. My jsme postupně skoro všichni popadali na zem a sledovali, jak se Sověti pokouší o poslední vzdor. Bylo to marné. Poslední výstřely z ručních zbraní, poslední výbuchy granátů a bylo po střetu. Zajatce německá úderná sila nebrala, tak kdo byl ještě schopen pohybu, byl bez milosti zastřelen a to byl vlastně konec ukázky.
Po útlumu posledních ran jsme všichni vstaly a seřadili se čelem k divákům. Komentátor i tavariš kamandir nám poděkovali za naše herecké výkony a my zvolali třikrát „Urá, urá, urá“! Naše výstroj nás přinutila kompletně se usušit, protože jsme byli řádně z obou stran navlhlí od sněhu i potu. Čaj u stánku nás všechny zahřál a opět přišel vhod. Sklidili jsme zbraně do zbrojního skladu, shodili nepotřebnou výstroj a vydaly se do zdejší nálevny. Popíjeli jsme pivo, medovinku i něco pojedli. Jak čas pokročil, tak Miro vytáhl svou harmoniku a prohodil hospodou pár ukrajinských i ruských šlágrů. Všem se to v putyce líbilo a všichni jsme si společně zazpívali. Byla to dobrá akce a už se těšíme na další ukázky podobného zaměření. Na místní velitele i pořadatele jsme zapůsobili a byli rádi, že jsme přijeli. Další plus pro náš klub.

                                                                                                      Josef Sláma

Předseda klubu

Miroslav Kosťun
Mail: kkernn@seznam.cz
Tel.: +420 608 630 726

Členové klubu

Místopředsedové klubu:
David Dvořák
Jiří Kocourek

Členové klubu:
Adriana Kosťunová
Karel Kolman

David Dvořák ml.
Bc. Pavlík Lukáš

Mgr. Jakub Vodolán

Stálý host klubu:

Eliáš Petr


Čekatelé na členství klubu:


Spřátelené weby